Freedivingový kurz - Level 1
30.8. - 1. 9. 2019, České Budějovice
5 490 KčVíce informací

Závody v Rybniku - Polsko

Úvod> Články>Závody v Rybniku - Polsko
Autor: Radek Dvořák 12. prosince 2018

O závodech v Polsku jsem přemýšlel jako o bílé výpravě. Žádná jiná barva jako žlutá nebo rudá nepřipadala v úvahu. Vyrazili jsme do Polska bořit zlozvyky!

Bílá karta znamená platný pokus a dobře zvládnutý protokol. Díky tomu se počítají body do AIDA rankingu a váš výsledek zůstane už navždy zvěčněn ve freedivingové síni slávy. Celý tým zatím nikdy kompletně neobdržel bílé karty. Právě tento zlozvyk jsme se rozhodli prolomit. No, buďme upřímní, prolomit to potřeboval hlavně Honza, a to se mu podařilo!

Freediving na Rybniku se prvně jevil jako dost extrémní záležitost. Navigace nás ke konci cesty vedla kamsi do lesa, do polského lesa, a to není sranda. Byla tma a chvíli zavládla v autě lehčí tenze. Naštěstí se ukázalo, že nešumí temný les, do kterého chodí zhrzení milenci páchat sebevraždy, ale místní obyvatelstvo, jehož mluva obsahuje tolik š, že by je člověk všechny nejradši obejmul.

Po celou cestu do zahraničí Radek neustále hledal smysl ironie toho, že byl celou dobu zdravotně v pohodě, ale den před závodem se ho zhostila choroba a působila mu bolest v krku i na duši. Během cesty byly díky sinusoidě Radkovy nálady značně pošramoceny i duše Helči a Honzy. Na výsledcích to ale nebylo znát. Johny tam během několika temp poslal 92 metrů v dynamice bez ploutví, což dopadlo bez pochyby také díky vynikající podpoře od Helči. Radek uplaval úctyhodných 94 metrů. Jednalo se o Honzovo osobní maximum a hlavně o dvě bílé karty. Misi zatím plníme na výbornou a jsme zhruba v polovině startovního pole. Ihned po výkonu, což bylo 5 hodin jízdy, 10 tun keců o nespravedlnosti onemocnění a po dynamice bez ploutví dáváme čaj, debriefing a uléháme.

Druhý den ráno se jde na statiku, na naši královskou disciplínu. S nahlášeným časem 1 sekunda vyráží již tradičně pod vodu Johny. Radek opět v roli kouče pouze sleduje koncentrovaný výkon. Těsně po 6. minutě jde Johny z vody a plní čistě protokol. Znamená to tedy velmi zásadní průlom pro následující průběh sezóny a my pokračujeme ve spanilé jízdě bílých karet.

Radek se při warm-upu cítil v pohodě a vypadalo to nadějně. Vše šlo podle plánu, jen průběh konečné fáze ponoru nabíral na obrátkách mnohem rychleji než během příprav. Šlo se tedy z vody v čase 6:51 a Radek zaostal za svým maximem, i když plánoval pokořit svůj osobák. Tento čas mu vynesl průběžné třetí místo, o které však tým legend přišel díky Michalu Bochenkovi, který jako vůbec poslední závodník vykouzlil 6:58 a odsunul Radka na nepopulární bramboru.

Pauza, salát, polívka, pokec se světovým rekordmanem Mateuszem Malinou a šlo se na dynamiky, které byly zajímavé v tom, že Radek i Johny startovali ve stejném čase. Jeden bazén, druhý, třetí,… plavalo se dobře. Voda, jako by tu více jela. Johny vyrovnává své osobní maximum na 125 metrech a Radek ještě otáčí. Překvapený z dosažení svého maxima jde z vody na 130 metrech. Obě legendy předvedly čistý protokol a plní do puntíku hlavní cíl další legendí výpravy. Bereme samé bílé karty a pakujeme se domů.

Zvláštní je, že i závodníci, které jsem viděl poprvé v životě byli zklamaní, že nejdeme na afterparty. Nemluvě o těch, které známe. Jako by se zážitek z Brna přelil přes Beskydy až k sousedům.

Takže příště v plný sestavě a do plnejch i na after aneb u souseda se paří nejlíp!

Legendy z Budějc